Pudlové

Pudl je lovecký pes

Ne, náš titulek opravdu nelže. Mnoho lidí má pudly zafixované buďto jako výstavní a taky tak trochu zhýčkané krasavce, nebo jako zapřisáhlé milovníky pohodlných gaučů. Takové představy jsou vůči pudlům hodně nespravedlivé, tito psi nejsou opravdu zrození pro gauč, ani to nejsou zhýčkaní manekýni.

 

PUDL – jedno z nejstarších plemen

Historie pudlů sahá do dávných časů. Tak dávných, že se vlastně ani neví, z jakých plemen byli pudlové vyšlechtěni. Záhadou zůstává i to, kde byl pudl vlastně vyšlechtěn. Bylo to v Asii? Bylo to v Severní Africe? Mohlo to být tam i tam. Ta skutečnost, že se na antických reliéfech starých více jak dva tisíce let se objevují psi nápadně podobní pudlům, jen potvrzuje, že pudlové jsou opravdu pamětníci starověku.

Ale ať už je to s pravlastí pudlů jakkoliv, jisté je, že přímo v Evropě se pudlové chovají už více jak čtyři sta let. V současnosti se pudl oficiálně považuje za plemeno francouzské, protože za jeho standard odpovídají právě francouzští chovatelé.

Ale vraťme se ještě na chvíli do historie. V počátcích svého chovu byli pudlové opravdu využíváni jako lovečtí psi. Ostatně silný lovecký pud u nich přetrvává dodnes, jak dokazuje jejich vášeň k aportování čehokoliv.

Veselá a inteligentní povaha však pudla přímo předurčovala k tomu, aby se stal oblíbeným společníkem. Asi bychom v baroku těžko našli šlechtické sídlo, kde by vesele neštěkali pudlové.

V devatenáctém století se pudlové stali nejrozšířenějším psím plemenem, chovali se ve všech společenských vrstvách. A jeho živá a společenská povaha je oceňována samozřejmě i dnes, kdy už dávno nepatří do kolonky loveckého plemene, ale kolonky plemene společenského.

 

Inteligentní a přátelský, to je celý pudl

Ostatně, podle některých výzkumů je pudl po border kolii nejinteligentnějším psím plemenem. Buď jak buď, vystupují-li v cirkusech chytří psi, pak jsou to zcela jistě pudlové.

Sotva najdete někoho, kdo má rád jakékoliv hry s míčkem víc než pudl. A taky sotva najdete lepšího tanečníka. Pudlové jsou i vášnivými milovníky agility. A někoho, kdo se tak rychle učí nové věci.

Pudl je prostě pudl. Hravý, přátelský a veselý pes, který si samozřejmě rád pohoví na gauči, když má tu báječnou možnost (ale takových nás není určitě málo). Umí toho ale i mnohem víc, než jen ležet na gauči a ani nemusí mít nutně extra sestřih výstavního šampiona.

I když právě péče o srst je to, co možná nemálo lidí od chovu pudla odrazuje. Naprosto zbytečně. Pudla stačí česat jednou týdně, i když důkladně. Se stříháním to taky není nijak náročné. Psího kadeřníka stačí navštívit jednou za dva měsíce. Navíc má srst pudla tu výhodu, že nelíná, což ocení především alergici.

Stejně jako i mnohá jiná plemena, má pudl několik velikostních rázů. Největší je královský, následuje střední, po něm trpasličí a jako nejmenší variantu můžeme mít toy pudla.

Barev je jako máku, černá, hnědá, bílá, meruňková, červená. Jsou i pudlové vícebarevní, ale ti zatím nejsou uznáni jako oficiální plemeno.

U nás fungují tři organizace chovatelů pudlů a to: Klub chovatelů pudlů Praha, Klub přátel a chovatelů pudlů a Pudl Klub. To jen dokládá, že pudl je a zůstává oblíbeným plemenem nikoliv psů „gaučáků“.